Dá se vyrazit do přírody bez vody a pouze s dehydrovaným jídlem? Vyzkoušel jsem si to osobně a můžete si přečíst, jak jsem dopadl.
Už pěkně dlouho jsem se chystal vypadnout na pár dní do přírody, co nejdál od civilizace. Chtěl jsem zároveň vyzkoušet pár zajímavých kousků vybavení, hlavně spací systém Polarmond. Proto jsem akci plánoval na začátek listopadu, kdy jsem už očekával nízké teploty a snad i sníh. To se nakonec nepotvrdilo, takže jsem Polarmond, který je určený do polárních podmínek, moc neotestoval. Ale zjistil jsem, že v teplotách okolo nuly se v něm dá spát pouze ve spodním prádle a jednu noc jsem si i musel sundat ponožky, jak mi v něm bylo horko. I tak jsem si ale vyzkoušel pár jiných věcí a jednou z nich bylo lyofilizované (dehydrované, sušené) jídlo Tactical Foodpack.
Jelikož už mi není 20, něco jsem odchodil a zároveň poslední roky trávím sezením u počítače, stanovil jsem si jedno hlavní kritérium na vybavení: nízkou váhu. Prostě jsem se nechtěl s ničím zbytečně tahat. Takže v první řadě to chce lehký batoh , který zároveň pojme vybavení na třídenní cestu. Tady nebylo o čem moc dlouho přemýšlet, stejně jsem ho chtěl už dlouho vyzkoušet a tak jsem šáhnul pro batohu Warrior X300. Celkem lehký a chytře navržený batoh. V nějaké recenzi jeden zákazník kritizoval, že se bererák povoluje, tak jsem to chtěl ověřit.
Dál budu potřebovat dobré boty, ale nemusí být zbytečně robustní, nejdu do velehor, ale jen do Novohradských hor. Mám nízké Zephyry od Lowy, takže tady to bylo taky jednoduché, vybral jsem Lowy Z-8. Čekal jsem, že budou lehké, pohodlné a nebude potřeba je rošlápnout a to se potvrdilo, byť večer už se otlaky přihlásily. Ale to jsou moje nohy, měl jsem s tím problémy vždycky. K tomu samozřejmě dostatek náhradních ponožek - ideální příležitost vyzkoušet modely Trek a Trek Merino od Bennonu, které stojí pár korun. Nakonec byla verze Merino Trek zbytečně teplá a lépe mi sedl základní model Trek.
Dál nějaké termoprádlo, spodní prádlo, kartáček na zuby a pastu, čutoru na vodu (Nalgene Oasis), vařič (Var 2), buzolu Silva Ranger, mapu, švýcarák a vynález pro mě nejdůležitější - vlhčené ubrousky.
Taky budu potřebovat něco na sebe. Kalhoty Helikon OTP už mám delší dobu a do tohoto počasí budou super, ale budu potřebovat nějakou teplou bundu. Nakonec to vyhrál Helikon Wolfhound, což je obdoba bundy Snugpak, ale výrazně vylepšená. Pršet dle předpovědi nemá, takže jsem zariskoval, Goráčovku nechal doma a místo ní přibalil pončo.
Zatímco u výše uvedeného vybavení není moc co řešit a hmotnost se nedá se nějak extrémně snížit, u jídla a vody se dá ušetřit hodně váhy. Hlavně pokud si toho musíte vzít dost na 3 dny a nechcete cestu pojmout zároveň jako test vůle a příležitost zhubnout.
Proto bude hlavní část mojí stravy tvořit dehydrované jídlo Tactical Foodpack. Jídlo, které interně nazýváme TFP má na svědomí estonská firma, tvořená z části příslušníky estonských speciálních jednotek. Což není nějaká marketinová fráze, se Sverrem a Härmem jsem se potkal osobně, ale to je jiná historka. Postupně vybírám 3 snídaně a 6 hlavních jídel, celkem tedy 9 lehkých pytlíků, které lze ohřívat i nad plamenem.
Dehydrované jídlo je super, akorát má drobnou nevýhodu, chybí mu voda :-). A tu je potřeba buď s sebou nosit, čímž odpadá hlavní výhoda dehydrovaného jídla, nebo jí získat v místě. A to přesně mám v plánu. Proto přibaluju filtr na vodu Sawyer Squeeze filter. Nemám s ním žádné zkušenosti, tak jsem zvědavý. Dále budu potřebovat samoohřevné kapsle. A pro jistotu ještě přidávám do batohu jedno MRE ARPOL WZ. Nakonec jsem za něj hodně rád.
Vyrážím v pátek ráno vlakem směr Nové Hrady. Okolo jedenácté hodiny vystupuji za městem a mířím k hranicím s Rakouskem. Doufám, že po cestě potkám co nejméně lidí. Venku už je celkem chladno, je začátek listopadu, tak se mi to v průběhu víkendu celkem daří.
Mám s sebou litrovou čutoru a 1,5 l petku od džusu. Tahle kombinace se nakonec ukáže pro moje potřeby ideální. Po cestě poprvé doplňuju vodu z potoka přefiltrovanou přes filtr Sawyer.
Přestože mám batoh relativně lehký, večer už toho mám dost. Když stavím stan, už se začíná stmívat a večeři dělám za tmy. Naštěstí se nemusím (ani nechci) starat o oheň. Otvírám MRE ARPOL a vyndavám z něj sáček pro ohřev jídla a samoohřevnou kapsli. Otvírám jídlo Tactical Foodpack Chicken and Rice, přileju trochu vody, zavřu a vkládám do sáčku pro ohřev. Nechávám cca 10 minut ohřát a pak to ještě chvíli míchám, aby do sebe jídlo pořádně natáhlo vodu. Tactical Foodpack už jsem jedl dříve, takže chutí nejsem překvapený. Je to prostě normální dobrý jídlo. Zelenina chutná jako zelenina, rýže jako rýže, akorát u masa občas narážím na pár kousků, které jsou trochu sušší. Příště to chce lépe zamíchat, nebo nechat déle stát, než se pustím do jídla. Na druhou stranu nejde o nic hrozného, když vezmeme v potaz, že jídlo je kvalitní, obsahuje dostatek energie a je chutné. A není mi z něj za pár hodin špatně.
Na závěr si dávám nějaký sladký zákusek z MRE na způsob koláče. Už zbývá jen vyčistit si zuby a zalézt do spacáku, což je poněkud zvláštní, vzhledem k tomu, že je 6 hodin večer. Venku je ale tma a celkem zima, takže se nedá nic dělat. Telefon jsem si zakázal, takže pro jednou nebudu usínat o půlnoci s mobilem v ruce.
Budím se celkem pozdě, až když začíná být venku světlo. Pěkných 12 hodin spánku. K snídani si dělám rýžovou kaši s malinami. Balím se a vyrážím, na oběd mám být u rybníka Zlatá Ktiš. Tady si pro změnu ohřívám Bograc z MRE Arpol. Bograc je typické Slovinské jídlo podobné guláši. Na rozdíl od klasického českého guláše jsou brambory vařeny v guláši a ne odděleně. Jsem rád, že jsem si MRE vzal a nebudu jíst celý víkend dehydrované jídlo Tactical Foodpack. Ne, že by to nešlo, ale je to příjemná změna. Do petky si přefiltruju vodu z rybníka, do čutory si dělám čokoládový nápoj z MRE a vyrážím dál. Večer je podobný předešlému, stavím stan, ohřívám si šťouchané brambory se slaninou a jdu spát. Tentokrát nemám problém usnout, nožičky už trochu bolí.
K snídani si dělám ovesnou kaši s jablky (TFP), pak trochu čokolády a vyrážím směr Pohorská Ves a dál ke svému cíli. Začínám se blížit civilizaci. K obědu si dělám boloňské špagety s hovězím s vodou z říčky Černá. Celkově chutná voda z řek a potoků, přefiltrovaná přes Sawyer, skvěle.
Do cíle dorážím o dost dřív, než jsem plánoval. Po cestě spotřebovávám zbytky MRE, jako jsou kofeinový a ovocný bonbon a jakousi energetickou tabletu. Mám už celkem dost, takže jsem rád, že tyhle povzbuzováky mám.
Hezky jsem se prošel a zjistil, že moderní technologie posunuly turistiku někam dál. Lyofilizované jídlo Tactical Foodpack v kombinaci s filtrem na vodu Sawyer umožňují razantně snížit nesenou zátěž. I kancelářská krysa pak dokáže v relativním komfortu přejít Novohradské Hory. Ne, že by nešlo nést s sebou 5 litrů vody a klasické jídlo, ale takhle je to tak nějak pohodlnější a jednodušší. Za celý víkend jsem ani jednou nerozdělal oheň.
